Zvíkovské Podhradí – Zvíkov

Foto L. Sváček.
Poloha:
49.4381333N, 14.1928111E
Datace:
Br B2–C1, Ha A2–B1 (1500 – 1350, 1050 – 900 před Kristem)
Plocha:
?
Jistota určení hradiště:
 
Plán částečně zatopené lokality s viditelnými fortifikacemi pravěkého až novověkého stáří.

Výrazný skalnatý ostroh, tyčící se nad soutokem Vltavy a Otavy, dvou nejvýznamnějších jihočeských řek, lákal člověka takřka ve všech zastoupených obdobích jihočeského pravěku. Strategická, relativně prostorná poloha, vyvýšená strmými stěnami nad hlubokými kaňony, omezený vstup pouze po úzké šíji, ale také souběh vodních cest byly aspekty, které vždy vybízely k budování opevnění a vyvrcholily ve vrcholném středověku zbudováním nedobytného hradu Zvíkova. Při jeho stavbě byly evidentně zničeny i relikty staršího osídlení a nejspíše i starších opevnění. Několik fortifikačních prvků se nachází na jižním přístupovém předpolí ostrožny, val se nachází také na severní pozvolnější straně ostrožny, ten je však nyní zatopen vodami Orlické přehrady.

Pohled na zvíkovskou ostrožnu před napuštěním Orlické přehrady.

Nejstarším známým nálezem ze Zvíkova je bronzový hrot šípu, získaný zde již v roce 1849. Doklady výrazného pravěkého osídlení zde však doložil až Bedřich Dubský v roce 1932, ačkoliv registroval pouze nálezy z doby železné. Předstihový výzkum na severním svahu ostrožny vyvolala stavba přehrady. V roce 1955 zde Květa Reichertová sondou protínající celý svah získala i nálezy z pozdní doby bronzové. O rok později prozkoumal v těchto místech Antonín Hejna val, který však zařadil až do doby laténské. V roce 1959 byla, vyjma objektů z pozdní doby bronzové, zachycena kamenná zeď, která měla být starší než laténský val. Od doby zatopení tohoto prostoru jsou na zdejším břehu opakovaně prováděny povrchové sběry, které přinášejí velké množství pravěkých nálezů. Další archeologický výzkum provedl Jan Michálek v přízemí východního křídla paláce. Vedle laténských situací a nálezů získal také keramiku ze střední a pozdní doby bronzové. Početné pravěké nálezy z této lokality bohužel stále čekají na vyhodnocení, přesto je z předběžných výsledků zřejmé, že zde lidské aktivity probíhaly již ve střední době kamenné, dále v mladší a pozdní době kamenné, ve střední a pozdní době bronzové, v době halštatské, laténské, římské i v době stěhování národů. Ačkoliv sotva můžeme z našich torzovitých pramenů prokázat kontinuitu osídlení, je zřejmé, že poloha byla opakovaně užívána. Zatím zde není s jistotou prokázáno opevnění z doby bronzové, nicméně je velmi pravděpodobné, že alespoň v pozdní době bronzové, kdy je zde doloženo velmi intenzivní osídlení, byla poloha také opevněna. Studium pravěkých opevňovacích prací ztížily na jižní straně vybudované středověké obléhací tábory. Přesto se zde nabízí rozsáhlý prostor pro další bádání.

Depot bronzové industrie z přelomu střední a mladší doby bronzové nalezený u Božích muk na jižním předpolí ostrožny v roce 1887 (upraveno podle Kytlicová 2007).