Atmosféru části výstavy podporuje hudba, jejímiž základními prvky je hra na kopie hudebních nástrojů z doby bronzové nalezené na Předním východě. Konkrétně se jedná o flétny z Megidda a z Uru. Předlohy chrastidel byly nalezeny také v Uru. Na tyto nástroje hrála odbornice na hudbu starověkého Blízkého východu Mgr. et Mgr. Marie Ondříčková Ph.D, výslednou hudbu zkomponoval Jan Kovařík.
PÍŠŤALA Z MEGIDDA – 3. – 2. tis. př. n. l.
Hudební artefakt IAA 39.680 je píšťala vyrobená z kosti. Aerofon z Megidda vznikl pravděpodobně na přelomu 3. až 2. tis. př. n. l., a zařazujeme jej tak do doby bronzové. Nyní se nachází v muzeu „The Israel Museum“ v Jeruzalémě. Je to typ aerofonu, který odpovídá otevřené píšťale s jedním otvorem uprostřed. Z hlediska produkce tónů, tak jak uvádí J. Braun se zdá, že lze na tento nástroj zahrát pouze dva tóny (Braun 2002,111), ovšem vhodnou formou nátisků lze vyprodukovat rozmanitou škálu zvuků o různých výškových frekvencích. Interpretaci Joachima Brauna jasně vyvrací i tato nahrávka představené repliky.
FLÉTNY Z URU – 2640 př. n. l.
Nejznámější aerofony se nalezly v pohřebišti v Uru objeveném L. Woolleym v roce 1926, a to v hrobě PG/333. Dnes se tyto dva dechové hudební nástroje ze stříbra nachází v muzeu „University of Pennsylvania Museum of Archaeology and Antropology“ pod současným identifikačním číslem B17554B. Časově spadá do období ranědynastického, přibližně do roku 2450 př. n. l. Objevitel L. Wooley se domníval, že se jednalo o jakási pítka či brčka, která byla součástí smrtícího rituálu, během kterého všichni účastníci požili jedovatý nápoj. Posléze se ovšem zjistilo, že tato pítka mají otvory, jaké lze vidět na dechových nástrojích ať již píšťalách či flétnách. Tyto trubice se nenašly celé, nýbrž jen v neúplném stavu. Artefakt čítal pět fragmentů. L. Woolley ovšem těmto nalezeným drobnějším kusům věnoval jen málo pozornosti (Lawergren 1998, 121 – 132). Dalšími odborníky, kteří se věnovali těmto dvěma píšťalám, byli J. Galpin, který se jako první pokoušel o jejich rekonstrukci, dále K. Sachs, v roce 1969 J. Rimmerová, v roce 2000 B. Lawergren a poslední, který realizoval tento nástroj, byl B. Brown (Lawergren 1998, 121 – 132).
Píšťaly z Uru, které se zde našly, byly sice párové, ale na každou z nich mohl hrát instrumentalista samostatně. Pro tuto domněnku hovoří i některé písemné prameny v rámci mezopotámské literární tradice, kde čteme v několika příbězích zmínky o jedné píšťale (Wolkstein – Kramer 1983, 71). Na nahrávce je slyšet někdy flétna se třemi otvory a někdy se čtyřmi otvory.
Chrastidla z Uru
CHRASTIDLA Z URU TYPU „KOLÁČOVÁ KRUSTA“ – Z RANĚDYNASTICKÉHO OBDOBÍ
V Uru na místě označovaném „Diqdiqqah“ archeologové odkryli velké množství keramických předmětů čočkovité podoby s okraji připomínajícími koláčovou krustu s drobnými jílovitými kuličkami uvnitř. Artefakty s čísly BM 116 869, BM 116 529, BM 116 868, BM 116 865, BM 0527.249 mají průměr okolo 7 cm. K jejich výrobě se využilo jílu. Na stejném místě se vyskytovaly také výtvory zoomorfního charakteru, což odpovídá ranědynastickému období, ze kterého pocházejí. (Dumbrill 2007, 12 – 15).
KOMENTÁŘ K NAHRÁVKÁM – názor autorky rekonstrukcí
Jednoduché improvizace byly pořízeny na zrekonstruovaných hudebních nástrojích. Z doby bronzové hraji na flétnu z Megidda a na flétny z Uru (jedna má tři otvory a druhá čtyři otvory). Hraji na každou flétnu zvlášť, protože tradice hry na tzv. zdvojenou flétnu typu – „arghul“ přišla také na Blízký východ o něco později, než jak se často v odborných publikacích uvádí v souvislosti s aerofony z Uru (Ondříčková 2018, 76, 90). Posluchači mohou znít nepříliš intonačně přesně, zvuky jim nemusí ladit tak, jak by asi očekávali, přesto je nutné se tzv. „přepnout do doby bronzové“, kde nástroje, které si lidé vyráběli – metodou – „pokus – omyl“, mohly znít jinak, než tak, jak bychom očekávali – my – lidé současnosti, kteří máme jiné parametry pro intonační přesnost, než lidé v tehdejší době.
Flétna z Megidda – z přelomu 2. – 3. tis. př. n. l. nalezený v Izraeli, je nástroj vyrobený z kosti, a dá se předpokládat, že zde existoval již od pravěku. Zvuk, který vydává, velmi připomíná hvizd ptactva a hra na tento aerofon vyžaduje velkou dechovou oporu, aby zvuk byl náležitě nosný, a tak tóny mohou působit nedokonale, leč o to hodnověrněji pro dané období.
Flétny z Uru – z roku 2640 př. n. l. se mohou zdát o něco libozvučnější, přesto i tak není jejich zvuk podobný našim flétnám. Znějí trošku hruběji a mají hlubší tóny. Možná mohou připomínat zvuk nějakého zvířete – jelena či tura apod. Protože nástroje jsou z doby ranědynastického období, nemusí být předložená interpretace vůbec chybná – vždyť zoomorfní neboli zvířecí prvky jsou právě pro tuto dobu charakteristické, což dokládá i mnoho dalších nehudebních artefaktů.
Z téhož období – období ranědynastického – v ukázkách zní rytmické nástroje, někde současně s flétnou z Megidda. Foukat na aerofon a současně chrastit, bylo instrumentálně docela náročné, a doufám, že mi posluchač promine možné zvukové nepřesnosti. Je vyzván v oněch nepřesnostech objevit zvuk sice nepodobný dnešním nástrojům z orchestru, ale zároveň se bude schopen přenést do období o několik tisíc let zpět, a dát tak prostor své vlastní fantazii, protože nehmotný zvuk se nedá jen tak „vykopat“, oproti jiným nálezům – jako jsou keramické nádoby, zbraně, kosterní pozůstatky či cokoli jiného.
Melodie, které zde nabízím, mohou možná připomínat známé melodie, přesto je tato podoba, snad i shoda pouze náhodná. Jsou zde jen zvukové experimenty nástrojů a není jisté, zda se dá s nimi dosáhnout i tónů ještě vydatnějších a propracovanějších.
Mgr. et Mgr. Marie Ondříčková Ph.D
Literatura
Braun, J. 2002: Music in Ancient Israel/Palestine. Michigen/ Cambridge: Company Grand Rapids.
Dumbrill, J., R. 2007: Idiophones of the Ancient Near East in the Collections of the British Museum, London: Trustees of the British Museum, 1–121.
Lawergren, B. 2000: Extant Silver Pipes from Ur, 2450 BC, Studien zur Musikärchologie, Orient – Archäologie, Rahden/Westf, Marie Leidorf, 121–132.
Wolkstein, D. – Kramer, N. S. 1983: Inana Queen of Heaven and Earth, New York: Harper & Row.
Ondříčková, M. 2018: Rekonstrukce nástroje typu stříbrná píšťala z Uru, ActaFF ZČU 10/1, 71-94.
