Obživa
Hlavním argumentem pro stabilní osídlení hradišť v době jejich fungování, je kuchyňský odpad a nástroje spojené s přípravou potravy, které se nachází přímo v areálech hradišť. Samotná potrava je zároveň ukazatelem společenského statusu obyvatel a může tedy být i jedním z důležitých indikátorů původního účelu těchto lokalit. Náš pohled na konzumaci je samozřejmě poněkud deformován, protože vycházíme povětšinou pouze z odpadu, který se navíc nezachovává ve své úplnosti. Specifikem jižních Čech jsou kyselé půdy, které způsobují takřka absolutní absenci nespáleného kostěného materiálu, který je v jiných regionech pravidelnou početnou součástí pravěkých sídlištních nálezových souborů. Šanci na zachování tak zde mají pouze přepálené kosti, povětšinou značně fragmentární. Z hradiště u Vrcovic díky nim víme, že zde byl konzumován skot a prasata. Četnější jsou doklady zuhelnatělých zbytků plodin, díky nimž je zjevná obliba ječmene setého či pšenice dvouzrnky, které jsou známé z řady takto specializovaně studovaných hradišť (Vrcovice, Všemyslice, Oslov), po polovině druhého milénia se začíná na našem území objevovat také proso, které je doloženo z Milenovic. Z luštěnin je známo využívání hrachu či vikve. Často jsou také zachovány zuhelnatělé zbytky divoce rostoucích rostlin, které však patrně byly konzumovány: lískové ořechy, trnky, ostružiny, maliny, jahody či bez černý. Na zpracování obilí přímo v areálech hradišť ukazují nálezy obilných pluch či kamenné těrky a drtidla, jimiž se však nemusela drtit pouze potrava. O přípravě a konzumaci potravin svědčí také početné nálezy keramických nádob, u nichž však většinou neznáme jejich přesné původní využití. Určitou výjimku představují příškvarky původních obsahů. Chemickými analýzami jednoho střepu s příškvarky z Vrcovic byla zjištěna přítomnost kozího mléka a ptačího vajíčka.
Na hradištích ze sklonku starší a počátku střední doby bronzové se poměrně pravidelně objevují fragmenty amforovitých nádob s podlouhlými výčnělky na vnitřní straně nádoby, které nejspíše sloužily ke stloukání másla, ačkoliv exaktní doklady k tomu zatím chybí.
Ač se to nezdá, unikátním nálezem spojeným s přípravou potravy je kamenný tyčinkovitý nástroj s opracovanou špičkou, který byl objeven ve Vrcovicích. Ten se totiž řadí ke druhu nástrojů, poprvé identifikovaných na přibližně současných hradištích na Iberském poloostrově (kultura El Argar), které byly na základě chemických analýz reziduí, analýzy pracovních stop a experimentů věrohodně interpretovány jako nástroje pro extrakci medu z voskových pláství. Tento nevzhledný nenápadný kámen je tedy vůbec nejstarším přímým dokladem využívání medu na našem území. Jeho stáří je, stejně jako celého vrcovického hradiště, zhruba 3500 let. Současně se jedná o doklad využití komodity (medu), společně třeba i se zmíněným máslem, které je pro svoji časově náročnější přípravu, přisuzován vyšší sociální status. Tyto nenápadné artefakty tedy nakonec mohou v archeologických pramenech spíše podporovat předpoklad přítomnosti elit na hradištích, než hůře opotřebitelné a patrně i méně ztrácené, a tudíž vzácně nalezitelné, honosné artefakty.
Litetatura
Ondráček, J. – Stuchlíková, J. 1982: Věteřovské sídliště v Budkovicích. Fontes Archaeologiae Moravicae Tomus 16. Brno.
Monumentální architektura
Definujícím prvkem hradišť je jejich fortifikace. Ta mnohdy nabývala impozantních rozměrů i u relativně malých hradišť. Pokud připustíme jejich válečnickou defenzivní funkci, nelze přehlédnout leckdy značnou rozměrovou předimenzovanost. Ta navíc vynikala v souvislosti s dalším charakteristickým prvkem hradišť, tedy v jejich lokaci na vyvýšených dominantních polohách. Sotva se lze pak spokojit s ryze funkčním vysvětlením těchto staveb. Nejvíce informací máme o konstrukci fortifikace ve Vrcovicích, jejíž rekonstrukce je zde prezentována. Je jasné, že čím vyšší partie opevnění, tím více je její podoba hypotetická. Nicméně snahou bylo právě zachycení a uvědomění si monumentality, značných rozměrů architektury až neadekvátních k relativně malým rozměrům samotného hradiště o výměře pouhého půl hektaru. Existují náznaky, že vrcovické opevnění pokračovalo i na západním okraji hradiště, tedy pohledové straně od řeky, kde se předpokládá průběh dálkové komunikace. Úchvatný dojem musela vyvolávat i kamenná hradba Hradu u Skočic, která byla dle výsledků archeologického výzkumu nejméně čtyři metry vysoká a sama se tyčila na dominantním předvrcholu kopce bezpochyby viditelného ze značné dálky. Neméně působivé musely být i další fortifikační systémy představených hradišť, jejichž vnitřní konstrukce jsou zatím méně poznané.
Většina těchto opevnění pochází ze sklonku starší doby bronzové. Je třeba zdůraznit, že se jednalo o vůbec první takto monumentální architekturu, budovanou v jihočeském regionu. V tehdejším kolektivním povědomí a nejspíše i mytologii musely utkvět události spojené s budováním, užíváním, ale i se zánikem těchto monumentů. Již samotná stavba, ať již vyvolaná vůdčím jednotlivcem či komunitou, vytvářela a utužovala společenské vztahy. Cyklické vykonávání kolektivních prací, např. právě budování a udržování fortifikací, tvořilo významnou součást mechanismů, udržujících chod předindustriálních společností. Bezesporu významným aspektem užívání těchto areálů byla identifikace místních komunit s těmito monumenty. Honosnost architektury pak reprezentovala významnost uzlových bodů na dálkových stezkách, dobře zapamatovatelných orientačních bodů v krajině. Zánik těchto monumentů byl většinou spojen s požárem, byť jejich příčiny neznáme a zdaleka nemusely být spojeny pouze s násilným dobytím hradišť. Každopádně zdaleka viditelné požáry staveb těchto dimenzí musely být něčím, co se bezpochyby vrylo přímým svědkům do paměti. Ostatně fortifikace poutaly pozornost i po svém zániku, vzbuzovaly zájem a leckdy divokou představivost, což ostatně jejich skrovné zbytky činí doposud.
Válečnictví
O povaze válečnictví v pravěku se vedou odborné diskuze. Jedni jej, i na základě etnografických paralel, považují za poněkud drsný rituál, sloužící k posílení společenských vztahů, druzí v něm nevidí přílišných rozdílů od současného krutého a zcela zištného pojetí. Problémem studia válečnictví v pravěku je často interpretační nejednoznačnost archeologických pramenů. Bezpečné archeologické doklady boje jsou z pravěku velmi vzácné, vždy se jedná o unikátní situace. Případně na ně archeologické prameny odkazují nepřímo, například formou hrobů „bojovníků“ či vyobrazením válečníků na severských skalních rytinách, malované keramice či antropomorfních soškách. Specifickými archeologickými lokalitami se v tomto směru jeví být hradiště. V současné době se uvažuje o původní širší škále účelu těchto lokalit, včetně funkce vojenské. Jaké k tomu však máme archeologické doklady?
Hlavním znakem, který poukazuje na vznik specializované válečnické vrstvy v rámci společnosti doby bronzové, je nástup a rozšíření specializovaných bronzových zbraní, jejichž funkce je vhodnější pro boj než pro lov. Studiem stop užití (traseologií) je prokázáno, že tyto zbraně skutečně sloužily k boji. Z pohledu studia funkce hradišť je významným poznatkem, že v době bronzové se ve střední Evropě začínají objevovat hradiště ve stejné době (zhruba 1700/1600 před Kristem), jako první kovové specializované zbraně. Jsou jimi nejstarší zdejší typy mečů, bronzových kopí či hrotů šípů. Z jihočeských hradišť pochází všechny vyjmenované nejstarší typy bronzových zbraní: z Dívčího Kamene pochází meč a ploché bronzové šipky, z Hradce u Dobřejovic zase nejstarší typ kopí. Hrotů šípů, jak starších kamenných tak bronzových, pochází z hradišť celá řada. Výjimečné nejsou ani dýky, byť jejich často miniaturní rozměry nevzbuzují přílišné obavy.
Vědomí nebezpečí a očekávání boje a zároveň patrně určité zkušenosti vedly k volbě opatření, kterým se míra nebezpečí případného konfliktu snižovala. V případě hradišť se bezesporu jednalo o výběr strategické polohy. Významným prvkem indikujícím defenzivní činnost jsou umělé stabilní překážky ve formě hradeb (později destruovaných valů) a příkopů. Vyjma těchto běžných obraných komponent jsou unikátní příčné valy, orientované kolmo na obvodovou fortifikaci. Ty se vysvětlují jako obrana před frontálními útoky či jízdou. V současnosti vůbec nejstarší doklad tohoto defenzivního prvku pochází z Hradiště u Písku. Dalším ukazatelem očekávání boje, jenž je archeologicky poměrně dobře detekovatelný, je sklad střeliva, obvykle oblázků, na prostý hod rukou či do praků. Koncentrace oblázků známe opět z Hradiště u Písku, Chřešťovic či z Voltýřova.
Za přímý doklad válečných aktivit bývají považovány opevnění zaniklá požárem. Doklady zániku požárem známe v podstatě z každého více zkoumaného hradiště doby bronzové v jižních Čechách. Zánikové horizonty s doklady přepálení však nelze automaticky pokládat za doklad útoku či dobití. Není-li násilný zánik fortifikace doprovázen vražděním, pak nelze jednoznačně soudit na dobytí a zničení nepřítelem, čehož prokázání je v jižních Čechách v podstatě nemožné. Existuje řada případů, kdy tak jednali obránci, a to buď aby různým způsobem uškodili nepříteli (což je přesvědčivě doloženo rozborem diachronních písemných pramenů) nebo důvody mohly být také čistě rituální.
Literatura
Hlásek, D. – Chvojka, O. v tisku: Warfare and Bronze Age Hillforts. Potential evidence with focus on (South) Bohemia, In: Hansen, S – Krause, R. (eds.), The Early History of War and Conflict. LOEWE-Schwerpunkt Prähistorische Konfliktforschung. Universitätsforschungen zur prähistorischen Archäologie. Bonn.
Metalurgie
Metalurgie kovů není vynálezem doby bronzové. Prodělávala dlouhodobější vývoj, nicméně až počátek masového užívání cínového bronzu, který časově souzní i s počátky osídlení jižních Čech, přinesl dějinnému vývoji značnou akceleraci. Ta byla patrně důsledkem zintenzivnění společenských vztahů i na delší vzdálenosti, čehož je samotný bronz nejlepším důkazem. Komodity pro jeho výrobu totiž zdaleka nejsou lehce přístupné. Zatímco měděná surovina je relativně četná, ložiska cínu jsou v rámci kontinentu velmi vzácná. Přesto se zdá, že poměrně rychle vznikla ohromná poptávka po cínovém bronzu, ta se někdy přirovnává k potřebě ropy a plynu v současnosti. Bronz jako materiál a později z něj dokonale řemeslně zvládnuté artefakty, se staly nositelem společenského statusu. A právě tato potřeba utvořila hustou síť dálkových cest, které překračovaly starý kontinent.
Operační řetězec metalurgie se skládá z několika fází. Začíná těžbou suroviny a pokračuje přes hutnění, slévání až po dokončování jednotlivých artefaktů. Každá tato fáze se nějakým způsobem projevuje i v archeologických pramenech, byť některé doklady mohou být mnohoznačné. Dřívější teze, že se metalurgie odehrávala především na hradištích, která měla být i metalurgickými centry s vazbou na tehdejší elity, se zdá být již antikvovaná, protože doklady metalurgie nepocházejí pouze z hradišť. Jak je to ovšem s doklady metalurgie na jihočeských hradištích doby bronzové?
Nejpřesvědčivějším metalurgickým dokladem je nález torza kamenného kadlubu s negativem dýky, pocházející z akropole Hradu u Skočic, který byl objeven v roce 1967. Užití kadlubu bylo prokázáno zjištěním mikroskopických stop cínu. Během badatelského výzkumu v roce 2018 byly z okolí místa jeho nálezu získány dva slitky: jeden z cínového bronzu, druhý z čisté mědi. Nepočetný soubor i tak naznačuje, že právě na zdejší akropoli docházelo ke kovolitectví bronzu. Nepraktičnost takového konání na takřka nejvyšším místě celé lokální sídelní komory naznačuje, že se muselo jednat o výjimečnou aktivitu, jejíž exkluzivitu podporuje i skutečnost, že se zároveň jednalo i o nejchráněnější místo z celého opevněného areálu. Náznak obdobné prostorové dispozice spatřujeme i na Kamenné věži u Velešína, kde ze samé špice protáhlé ostrožny pochází drobný fragment keramické výfučny měchu (dyzny), který se využíval k dosažení požadované zvýšené teploty při metalurgické činnosti. Bezpečné doklady metalurgie bronzu pochází i z bechyňské ostrožny, kde byly nalezeny keramické zlomky patrně tyglíků, na nichž zůstaly markantní stopy kovu. Zásluhou systematických detektorových průzkumů se značně rozhojnila pramenná základna fragmentů surové mědi a slitků bronzoviny, pocházejících z hradišť. Zvláště měděná surovina, která byla na naše území importována především z těžebních oblastí východních Alp ve formě nejprve hřiven, žeber a nakonec plankonvexních koláčů, je velmi cenným pramenem pro studium tehdejších kontaktů. Z jejího chemického složení lze exaktně zjistit geografický původ.
Přítomnost elity
Pravěká hradiště jsou obecně považována za sídla elit. Děje se tak na základě porovnání s mladšími analogickými opevněnými lokalitami se známým účelem. Existence alespoň částečně hierarchizované společnosti se pro dobu bronzovou předpokládá, byť její podoba se lišila jak regionálně, tak i v průběhu času. Elity jsou často spojovány s organizací dálkového obchodu, ale také třeba s metalurgií – klíčovými aktivitami, které definovaly dobu bronzovou. Jak je to však s doklady přítomnosti elit na sledovaných hradištích doby bronzové? Nejnápadnějším prvkem je samotná fortifikace, mnohdy značných rozměrů, k jejímuž zbudování musela být daná komunita silně motivována. Již samotná výstavba opevnění musela mít značný společenský význam, přinesla zintenzivnění společenských vztahů vzhledem k předpokládané účasti patrně více komunit, než jen přímých obyvatel hradiště. Opevnění vydělovalo prostor, který obyvatelům zajišťoval určitou exkluzivitu. Obývání plošně omezených hradišť zcela určitě nemohlo být výsadou každého. Nálezů movitých předmětů, dokládajících přítomnost privilegované vrstvy, je však nemnoho.
Zcela výjimečným nálezem je depot původně více jak dvou set padesáti jantarových korálů z Dívčího Kamene, který byl nalezen v keramické nádobě společně s dvěma bronzovými sekerami a dvěma náramky. Jedná se o vůbec největší takovýto nález ze sídlištního prostředí v Čechách a v početnosti příliš nezaostává ani mezi nejluxusnějšími hrobovými milodary. I vzhledem k exaktně prokázanému baltskému původu korálů, se jedná o doklad par excellence napojení lokality na dálkové obchodní sítě.
Velmi skrovná je známá pramenná základna zlatých předmětů nalezených na jihočeských hradištích. Známe je pouze ze dvou hradišť, obou z období přelomu starší a počátku střední doby bronzové. Na Hradcích u Nuzic se již počátkem dvacátého století nalezla údajně zlatá spirálka, jejíž osud je však neznámý. Další spirálka se zde nalezla až během badatelského výzkumu v roce 2019. Druhým hradištěm, odkud pochází nález zlatého předmětu, jsou Vrcovice. Z nich je známa mírně deformovaná zlatá záušnice, nalezená během systematického výzkumu v roce 1966. Oba zachované a prezentované zlaté předměty představovaly ozdobu hlavy.
Výjimečné mohou být také keramické předměty. Z nich bezesporu vyčnívá fragment tzv. chlebového idolu (německy Brotlaibidol). Jedná se o vzácný druh artefaktu, který má široké geografické rozšíření od střední Itálie, střední Porýní až po rumunskou Olténii. Obecně se uvažuje o jejich souvislosti s dálkovým obchodem, ať už jejich konkrétní funkce byla jakákoli (plomba určité komodity, pečetidlo, amulet apod.). Patrně něco obdobného mohl představovat bohatě zdobený diskovitý předmět, nedávno objevený mezi starými nálezy Josefa Poláčka z chřešťovického hradiště. Zatím zcela postrádá známých analogií, o jeho výjimečnosti však není pochyb.