Bechyně – Zámek

Významné pravěké výšinné sídliště, opakovaně osídlené v podstatě až do dnešních dnů, se nacházelo v místech současného bechyňského zámku, na výrazné skalní ostrožně tvořené řekou Lužnicí a říčkou Smutnou. Současný terén je pozdější zástavbou značně pozměněn a starší situace, včetně předpokládaného pravěkého opevnění, byly z velké části nejspíše zničeny. Přesto je patrná majestátnost polohy, která převyšuje hladinu bezprostředně protékající řeky Lužnice až o 90 metrů. Stopy osídlení se koncentrují především ve spojitosti s ostrožnou a areálem zámku, ale není vyloučeno, že rozsah osídlené plochy v době bronzové byl větší.

Ačkoli všechny nálezy ze závěru starší a počátku střední doby bronzové pocházejí z druhotného uložení a zatím nebyly zjištěny žádné původní intaktní situace, je z jejich kvantity, ale především kvality zřejmé, že se jednalo o sídliště značného významu. Mezi nálezy vyniká v Čechách výjimečný tzv. chlebový idol (něm. Brotlaibidol), fragment keramického předmětu s kolkovanou výzdobou, který má četné obdoby především v severní Itálii a v Podunají. Ačkoli účel chlebových idolů není zcela zřejmý, uvažuje se například o jejich funkci „pečetidel“ v souvislosti s dálkovým obchodem. Vzhledem k vhodným geologickým podmínkám se zachoval i kostěný materiál, který se v jižních Čechách kvůli kyselosti zdejších půd zachovává jen výjimečně. Vyjma kostí samotných, které nám mohou říci o zastoupených druzích zvířat, jejich využití, případně konzumaci, odsud pochází i zajímavý artefakt – parohová sekera. Jak ukazují četné současné analogie z jiných regionů, nejde o nic výjimečného. Avšak je to připomínka značné torzovitosti pramenné základny jihočeských pravěkých lokalit, na nichž obvykle chybí jinde většinou početné soubory nálezů kostí a z kostí či právě z parohů vytvořených artefaktů. Obdobně je tomu i s nálezem přívěšku vyrobeného z psího špičáku. Důležité jsou také doklady metalurgie, a to jak ve formě slitků suroviny, tak i několik bronzovinou pokapaných keramických střepů, snad zlomků tyglíků, které odsud pocházejí. Zdejší výšinné sídliště, patrně hradiště, muselo hrát významnou roli, snad související s obchodní stezkou kolem řeky Lužnice. Zároveň patřilo k jedné z jádrových oblastí osídlení počátků doby bronzové v jižních Čechách, související s oblastí kolem soutoku Vltavy a Lužnice.

První pravěké nálezy zde získal Tomáš Durdík v souvislosti s památkovými úpravami zámku. Následný výzkum provedl Antonín Beneš a Peter Braun. Další terénní průzkumy a drobnou sondáž zde prováděli Jiří Militký a Jiří Beneš v letech 1983 a 1987. Zatím poslední významnou akcí byl záchranný výzkum Rudolfa Krajíce a Františka Jandy v roce 2006, vyvolaný rekonstrukcí Táborské ulice. Při těchto akcích byly registrovány výlučně splachové, přemístěné vrstvy z doby bronzové, které v některých místech dosahovaly mocnosti až 70 cm. Ty byly nasycené velkým množstvím archeologických nálezů. Nálezově nejmarkantněji je zachyceno osídlení z přelomu starší a střední doby bronzové. Sporadické nálezy pocházejí však i z mladší doby bronzové, výrazněji je zastoupena doba halštatská. V pozdní době laténské se osídlená plocha rozšiřuje až do prostoru současného náměstí, kde byly nedávným výzkumem Husitského muzea v Táboře v roce 2011 zjištěny zahloubená obydlí, ale i přepažující příkopy z této doby. Zhruba v průběhu 9. století zde vzniklo důležité raně středověké hradiště.

---

Literatura

Krajíc, R. 2007: Bechyně – Táborská ulice. Archeologický výzkum v roce 2006, Archeologické výzkumy v jižních Čechách 20, 133-165.

Militký, J. 1993: Pravěké a raně středověké hradiště Bechyně, okr. Tábor, Výběr 30, 95-98.