Hradiště u Písku – Hradišťský vrch

Vrch Hradiště se nachází dva kilometry západně od historického centra města Písku. Je tvořen nepravidelným kopulovitým kopcem s mírným severozápadním protažením. Kolem vrchu obloukem obtéká řeka Otava. Hradišťský vrch je zalesněný minimálně od 16. století. Pokud by byl vrch odlesněn, což lze v době fungování hradiště předpokládat, byl by z jeho vrcholu velmi dobrý a nezakrytý výhled po celém obzoru. Samotné hradiště se rozkládalo na temeni kopce a bylo patrně dvojdílné, rozdělené na hlavní část „akropoli“ a na „předhradí“. Pro velmi špatné zachování fortifikace je ohraničení původního rozsahu hradiště v terénu v některých partiích velmi nejasné, nejsou zde patrné žádné výrazné valy, ale obvod je vymezen terénní hranou či pásy kamene. Zvláště obvod předhradí je patrný pouze z podrobných výškopisných dat z leteckého laserové skenování. Akropole měla zhruba vejčitý tvar a od předhradí, nacházejícího se na severozápadní straně, je částečně oddělena v terénu patrným mělkým příkopem. Se svou celkovou plochou takřka pěti hektarů se jedná o suverénně největší hradiště doby bronzové v jižních Čechách.

Vesnice Hradiště je v písemných pramenech zmíněna již roku 1389. Jméno evidentně převzala od pravěkého hradiště, jehož relikty v té době musely být dobře patrné. Pozůstatky opevnění poprvé rozeznal mineralog August Krejčí již jako student v sedmdesátých letech 19. století. Výzkum zde uskutečnil až v letech 1923 – 1924 společně s Augustem Sedláčkem, významným českým historikem a tehdejším ředitelem píseckého muzea. Bedřich Dubský sondoval na hradišti opakovaně v letech 1923 – 1951. Proběhlo zde také několik sběrových akcí, přičemž za zmínku stojí nález mladopaleolitické čepele, dokládající aktivity i v tomto období. Ten učinil Jan Michálek, který také poprvé správně zařadil keramické nálezy na sklonek střední doby bronzové. V roce 1979 zkoumal hradiště několika sondami Peter Braun, při jehož výzkumu byly také poprvé registrovány příčné valy. Po roce 1990 bylo hradiště nelegálně prohledáváno pomocí detektoru kovů, až v posledních letech došlo k odborným systematickým detektorovým prospekcím lokality.

Z jinak relativně běžně doložených sídlištních aktivit, o nichž nám vypovídají jehlice jako spínadla šatu, zlomky srpů, seker a nožů, jsou poměrně početně zastoupeny doklady metalurgie ve formě nevzhledných fragmentů koláčovitých ingotů měděné suroviny a slitků mědi či bronzoviny. Bezpochyby tedy i přímo v areálu hradiště docházelo ke slévání bronzové industrie. Výjimečné je hradiště na Hradišťském vrchu rozmanitými potencionálními doklady vojenské funkce. Je odsud známo pět bronzových hrotů šípů, zvláště na jižní straně se na některých místech koncentrují oblázky, tradičně i zde považované za sklady munice, které jsou dle geologického posouzení přineseny člověkem a jejichž tvar je skutečně vhodný k hodu rukou či vrhu prakem. O defenzivním účelu svědčí také obvodová fortifikace. Její skromné relikty mohou být důsledkem pozdější těžby kamene, ale i původní odlišné konstrukce s vyšším podílem dřevěných prvků. Ty jsou ostatně prokázány natavenými kameny, které současně odkazují na zánik opevnění požárem. Unikátním prvkem zdejšího opevnění jsou však příčné valy při jižním obvodu hradiště. Na straně s nejpohodlnějším přístupem. Jsou velmi nízké, někdy jen několik desítek centimetrů a obtížně v terénu čitelné. Jejich délka se pohybuje v rozmezí od 8 do 30 m, rozestupy sousedních vrcholů valů se pohybují kolem 5 metrů. Celkový rozsah příčných valů při jižním okraji hradiště byl dokumentován v délce 340 m. Tento prvek známe vzácně z mladších lokalit, na nichž je interpretován jako defenzivní prvek k oslabení hromadného útoku či obrana proti útočníkům na koních. Starší ani současné obdoby tohoto prvku z jiných lokalit, ani zahraničních, neznáme, jedná se tedy o vůbec jejich nejstarší známý doklad.

---

Literatura

Hlásek, D. – Fröhlich, J. 2019: Nenápadný monument doby bronzové. Hradišťský vrch u Písku – hradiště z přelomu střední a mladší doby bronzové, Archeologické výzkumy v jižních Čechách 32, 103-150.