Vrcovice – Dolní Lipice

Jen několik kilometrů severně od města Písku, na dnes zalesněné, a pro neznalého nenápadné, ostrožně tvarované řekou Otavou a potokem Lipičnou strouhou se nachází nejlépe archeologicky poznané hradiště v jižních Čechách: Vrcovice – Dolní Lipice. Jeho západní, jižní i východní okraj tvoří relativně strmý svah znesnadňující přístup. Ten je nejpohodlnější z pozvolné severní strany, kde se také zachovaly relikty fortifikace. Samotná vnitřní plocha sestává z malého plateau a části, svažující se mírně k západu. Převýšení polohy nad řekou je zhruba padesát metrů.

První zmínku o hradišti podal táborský profesor Martin Kolář na konci šedesátých let 19. století, první archeologický výzkum pak zde podnikl Bedřich Dubský až v roce 1926. Další drobný výzkum roku 1951 provedl Ladislav Hájek, který také jako první určil přesné stáří lokality. V roce 1959 zde zkoumali členové píseckého vlastivědného kroužku, nynější nestoři jihočeské archeologie, Jiří Fröhlich a Jan Michálek. Z této akce pocházejí početné nálezy, které iniciovaly systematický archeologický výzkum vedený v letech 1963-1966 Antonínem Benešem. Během tohoto moderně dokumentovaného výzkumu byly získány důležité informace o části vnitřní plochy hradiště a fortifikačním systému. Získáno bylo také mnoho nálezů především zlomkovité keramiky, mazanice, ale také třeba zlatá kličkovitá záušnice. V roce 2013 provedl autor výstavy revizní výzkum, zaměřený především na zisk vzorků na různé přírodovědné analýzy. Systematický detektorový průzkum v roce 2019 zase přinesl důležité zcela nové doklady metalurgických aktivit na lokalitě.

Význam hradiště spočívá, vyjma značného archeologického poznání, v jeho jednofázovém osídlení na počátku střední doby bronzové. Později již nikdy nebyla tato poloha využita ke stálému sídlení. Díky tomu se zde zachovaly poměrně dobře čitelné, pozdějšími aktivitami výrazněji neporušené archeologické situace a lidské výrobky (artefakty) či přírodniny ovlivněné člověkem (ekofakty) s bohatým informačním potenciálem, jejichž původ lze s vysokou pravděpodobností klást do doby využívání hradiště. Díky tomu víme, čím se živili uživatelé hradiště, že zde skutečně trvale sídlili, jak vypadalo přírodní prostředí, absolutní dataci aktivit skrze radiokarbonové datování či disponujeme závažnými indiciemi pro rekonstrukci fortifikačního systému včetně mechanismu jeho zániku. Výsledky většiny zmíněných témat budou ještě dále prezentovány. Zastavme se zde však ještě u zdejšího opevnění, které lze považovat za nejreprezentativnější příklad monumentální architektury počátku střední doby bronzové v Čechách.

Fortifikace

Relikty opevnění se zachovaly na severní straně ve formě dvojice k ose ostrožny příčných paralelních valů, mezi nimiž se nachází příkop. Patrné je obloukovité zahnutí valů na západní straně. Jejich zachovalá délka je zhruba 80 m. Na šířku má v terénu viditelný destruovaný fortifikační systém 25 m. Přesný rozsah původního opevnění není znám, je však pravděpodobné, že alespoň část na západní straně zanikla vlivem eroze. Díky provedeným výzkumům máme informace o vnitřní struktuře opevnění. Vnější val patrně představuje pozůstatek tělesa vyztuženého dřevěnou konstrukcí a vyplněného sypkou zeminou. Dle rozteče opěrných kůlů zjištěných z kůlových jam a kubatury destrukce předpokládáme, že těleso mohlo být vysoké okolo 2 m a v případě defenzivního účelu fortifikace mělo nejspíše zvyšovat účinek příkopu, který se nachází mezi valy. Ten byl vytesán do skály do hloubky 2 m, měl plochá dno a šikmé stěny. Jeho svrchní šířka byla 6,5 m. Zasypán byl destrukcí vnějšího tělesa a vnitřní hradby. Vnitřní hradba byla kamenné konstrukce s dřevěnými prvky. S vnější, mírně dovnitř sešikmenou kamennou plentou. Šíře této konstrukce byla na bázi 6 m a dle kubatury destrukce minimálně 3 m vysoká. Z početných nálezů mazanice s otiskem výpletu, které se dle nálezového kontextu původně nacházely nad touto konstrukcí usuzujeme, že měla dřevěnou nástavbu, patrně ochoz s výplety omazanými právě mazanicí, která musela být zastřešena. Hradba zanikla požárem, o němž nás informují přepálené až natavené kameny. Většina hradby se sesula do vnitřní plochy hradiště a zdá se tedy, že touto událostí osídlení této polohy definitivně skončilo.

Dle svých impozantních rozměrů lze vrcovickou fortifikaci považovat za skutečně monumentální architekturu, pokus o její hmotovou rekonstrukci je součástí této výstavy.

---

3D model

---

Literatura

Hlásek, D. – Houfková, P. – Kovačiková, L. – Majer, A. – Novák, – J. Pavelka, J. – Bešta, T. – Šálková, T. 2014: The Use of the Environmental Methods for Studying the Fortification, Economic System and Natural Environment of a Hillfort from the Beginning of the Middle Bronze Age at Vrcovice, Czech Republic. Interdisciplinaria Archaeologica – Natural Sciences in Archaeology 5, s. 31-47.

Hlásek, D. – Chvojka, O. – Šálková, T. – Fröhlich, J. – Houfková, P. – Kovačiková, L. – Majer, A. – Menšík, P. – Michálek, J. – Netolický, P. – Novák, J. – Pavelka, J. – Petřík, J. – Sosna, D. 2015: Vrcovice. Hradiště z počátku střední doby bronzové. Archeologické výzkumy v jižních Čechách – Supplementum 10. České Budějovice – Plzeň.