- Poloha:
- 49.3075686N, 14.3281717E
- Datace:
- Br B1 (1650 – 1500 před Kristem)
- Plocha:
- 0,6 ha (?)
- Jistota určení hradiště:
-
Hradiště se nachází na dominantní ostrožně na pravobřeží řeky Vltavy, tvořené Slabčickým, Vranovským a ještě jedním bezejmenným potokem. Výraznost polohy je v současnosti tlumena zvýšenou hladinou Orlické přehrady. Na široké vějířovitě rozevřené přístupové plošině jsou výrazné relikty vnějšího půlkruhovitého opevnění ve formě (na severní straně) mohutného valu a příkopu v délce více jak 200 metrů, které hraničí na obou stranách s prudkými srázy potoků. Uvnitř se vyvýšený terén zužuje a následuje úzká šíje. Ta je v místech opět rozšiřující se ostrožny přepažena vysokou terénní hranou dovnitř akropole, která je hypotetickým pozůstatkem pravěkého opevnění. Z obou stran je porušena příjezdovými lesními cestami. Následuje již vnitřní prostor akropole hradiště. Ten byl dříve zemědělsky využíván, čímž byl terénní reliéf zarovnán. Ještě před polovinou 19. století zde byl vysázen les, který je zde doposud.
Na základě analogií lze předpokládat, že vnější fortifikace hradiště byla zbudována až v raném středověku (9. – 10. století našeho letopočtu). Pokud by poloha hradiště na počátku střední doby bronzové byla ohrazena, nejpravděpodobněji by tomu bylo v místě zmiňované hrany na východním okraji akropole a to vzhledem k velikosti takto ohrazené plochy, která by odpovídala dobovým normám. Obdobně mohlo být toto místo znovu využito i v raném středověku, avšak bez řádného archeologického výzkumu se budeme stále pohybovat pouze v rovině hypotéz.
Informaci o lokalitě poprvé zanesl do literatury táborský profesor Martin Kolář, jenž také podal její popis. V roce 1919 zde první sondáž provedl Josef Švehla, který zkoumal val na východní straně akropole, kde zjistil přepálené kameny i půdu, snad pozůstatky hradby zaniklé požárem. Další a doposud poslední výzkum hradiště pak provedl Bedřich Dubský. Od té doby byly nálezy získávány pouze povrchovým sběrem. Z významných je akce Jiřího Fröhlicha z roku 1971, při níž nalezl již mimo vlastní hradiště na špici Vranovského a bezejmenného potoka svisle prstovaný střep silnostěnné nádoby. Od té doby se o Písecké Smolči uvažovalo i jako o výšinném sídlišti z období popelnicových polí. Početný soubor keramiky a mazanice získal pak na přelomu tisíciletí místní chalupář Jan Riedl. Zásadní poznatky přinesly sběry Jaroslava Jiříka a Tomáše Hiltschera z roku 2015 na jižním svahu hradiště. Přestože dosud byly z prostor hradiště získávány takřka výlučně středověké a mladší nálezy, tyto nové průzkumy přinesly naopak jen materiál pravěký, konkrétně keramické zlomky z počátku střední doby bronzové.
Literatura
