Mříč – Dívčí Kámen

Na skalnatém ostrohu se daleko dříve, než zde byl postaven hrad Dívčí Kámen, nacházelo významné výšinné sídliště z počátku doby bronzové, patrně hradiště. Ostroh je vyjma úzké šíje na severozápadní straně obtékán vodními toky, které jej vytvarovaly: řekou Vltavou a klikatícím se Křemžským potokem. Samotná poloha je vymezena poměrně strmými svahy a převýšena zhruba padesát metrů nad hladinu řeky Vltavy. Geomorfologie terénu je značně pozměněna stavbou středověkého hradu.

První pravěké nálezy z lokality učinil Václav Král, po němž následovaly akce dalších zdejších amatérských zájemců o lokalitu. Prvním bezpečně lokalizovaným pravěkým nálezem je depot bronzových náramků, kterých mělo být údajně až kolem 45, z nichž se však zachoval pouze jediný. Ten byl objeven v roce 1946. V roce 1960 byl na severním svahu hradiště učiněn druhý hromadný nález. Pod stříškou ze dvou kamenů byl umístěn keramický džbánek s několika bronzovými předměty a asi 250 jantarovými korálky. Tento nález podnítil tehdejšího archeologa Jihočeského muzea Josefa Poláčka, aby zde ještě téhož roku provedl archeologický výzkum. Poláček se na Dívčí Kámen vrátil v roce 1962, kdy započal systematický archeologický výzkum, který trval až do roku 1976. Těžištěm výzkumu se stal především severovýchodní svah ostrožny, kde se měl nacházet také domnělý pravěký val, s jehož určením však nepanuje v archeologické obci všeobecná shoda. Celým výzkumem bylo získáno enormní množství archeologického materiálu, který bohužel zatím nebyl komplexně vyhodnocen. Víme z něj však, že se jednalo o lokalitu, která byla v pravěku opakované osídlena. Nálezy z eneolitu jsou sporné, drtivá většina nálezu patří starší a počátku střední doby bronzové. Sporadické jsou doklady z mladší fáze střední až pozdní doby bronzové, doby halštatské a laténské.

Mezi nálezy jednoznačně vyniká depot jantarových korálků baltského původu, který je vůbec nejpočetnějším sídlištním nálezem jantaru ze starší doby bronzové v Čechách. Zřetelně dokládá napojení zdejší lokality do sítě dálkových cest, čemuž ostatně nasvědčuje i krajinné zasazení lokality a úzká vazba na řeku Vltavu. Dalším zřetelným aspektem účelu této lokality je válečnictví. Nalezl se zde nejpočetnější soubor militarií ze všech sledovaných hradišť. Mezi nimi vyniká především bronzový meč, který je vůbec nejstarším doloženým typem meče ve střední Evropě. Dále bylo objeveno několik dýk, nejstarší typy bronzových hrotů šípů, stejně tak jako soubor kamenných hrotů šípů. Výjimečný je také soubor kamenné broušené industrie, zvláště miniatury těchto nástrojů. Máme zde doloženy také aktivity z rozmanitého každodenního života zdejších obyvatel, jako je výroba textilu (závaží k tkalcovským stavům, přesleny, hliněné cívky), příprava jídla (desítky kamenných podložek a drtidel, kuchyňský odpad), metalurgie (amorfní slitky kovu, snad i zlomky tyglíků) či výroba keramiky (depoty surové tuhy).

Na závěr lze parafrázovat slova významného archeologa profesora Jana Bouzka: Josef Poláček mno-hokráte zdůrazňoval, že Dívčí Kámen je jistou obdobou mykénských pevností. To bylo sice přehnané, ale společně /s dalšími zde prezentovanými/ hradišti se řadí k významným lokalitám doby, kdy se poprvé v historii střední Evropy octl její vývoj na samém pokraji urbánní civilizace.

---

Literatura

Poláček, J. 1966: Dívčí Kamen. Hradiště z doby bronzové. České Budějovice.

Chvojka, O. 2004: Pravěké osídlení na Dívčím Kameni. In: Dívčí Kámen. Přírodní rezervace a historický vývoj osídlení. Sborník příspěvků ze semináře dne 26. září 2002 v Regionálním muzeu v Českém Krumlově, Křemže, 35–50.