Voltýřov – Žíkovec

Foto L. Sváček.
Poloha:
49.5349789N, 14.1796122E
Datace:
Br B (950 – 800 před Kristem)
Plocha:
2,7 ha
Jistota určení hradiště:
 
Plán hradiště se zvýrazněnými valy.

Tato lokalita se ve skutečnosti nachází již mimo současné administrativní vymezení Jihočeského kraje, avšak v bezprostředním sousedství jeho severní hranice, a zcela jistě souviselo s dějinnými procesy doby bronzové v jižních Čechách. Nachází se na skalnatém ostrohu, tvarovaném ze západu řekou Vltavou a na jihovýchodě jejím pravostranným přítokem, Voltýřovským potokem. Současná podoba je notně ovlivněna vzedmutou hladinou Orlické přehrady. Západní hranu hradiště tvoří kolmé skalní stěny, zbylé svahy jsou pozvolnější. Přístupová severní strana je přeťata částečně zdvojeným kamenným obloukovitým valem. Hradiště bylo dvojdílné, tzv. „akropole“ se nachází za hlavním valem. Je poměrně plochá a má nepravidelně oválnou plochu. Od jazykovitého předhradí na jihozápadě je oddělena příčnou terénní vlnou, která však dle provedené sondáže patrně nebude umělého původu. Další val je patrný po celém jihovýchodním okraji hradiště. Není vyloučeno, že byl původně propojen s obloukovitým valem.

Sonda XXIV/89 protínající mladší hradbu (vzadu) a kamennou destrukci starší dřevitohlinité hradby s čelní opěrnou stěnou z mohutných kamenů (3. val). Pohled od severu.

První zmínka o hradišti pochází ze sklonku 19. století. První výzkum provedl na lokalitě Bedřich Dubský v roce 1943 a poté v roce 1947, který také ze svých nálezů celé hradiště správně datoval do pozdní doby bronzové. Další, avšak pro poznání tohoto hradiště zcela zásadní akcí, byl badatelský výzkum, který zde během tří sezon v letech 1983, 1985 a 1989 provedl Lubor Smejtek, toho času archeolog příbramského muzea. Cílem výzkumu bylo zjištění způsobu opevnění a charakteru osídlení vnitřní plochy hradiště. Početná keramika pocházející z lokality ukazuje na intenzivní osídlení v pozdní době bronzové; navíc na ní L. Smejtek poprvé identifikoval specifický lokální vývoj vlastní širší oblasti středního Povltaví. Sporadické doklady osídlení byly registrovány z doby halštatské či laténské a také z raného středověku, konkrétně z 9. století našeho letopočtu.

Vedoucí badatelského výzkumu Lubor Smejtek s náhodným nálezem části štitarské amfory (foto J. Hrala).
Horní část velké amfory štítarské kultury (10. – 9. stol. př. Kr.) náhodně nalezené na břehu pod hradištěm po poklesu hladiny Orlické přehrady. Dokumentace L. Smejtka.
Sonda III/85 přes 1. val od severu. Dokumentace L. Smejtka.
Propálené vrstvy na řezu hradbou v centrální části sondy XXIV/89 (3. val). Dokumentace L. Smejtka.

Zcela zásadní význam má voltýřovské hradiště pro poznání fortifikačních konstrukcí v Čechách. Veškeré opevňovací úsilí zde bylo soustředěno na vlastní šíji, kde byla v pozdní době bronzové zbudována mohutná hradba. Na jihovýchodě se obloukovitě zatáčela a předpokládá se, že v místech, kde vede současná přístupová lesní cesta do hradiště, se nacházel i původní vstup. Kamenný val je dochován v délce 80 m a jeho výška ze strany akropole dosahuje až 2 metrů, z vnější pohledové strany je tomu díky příhodné terénní dispozici až 8 metrů. Fortifikací byly provedeny v letech 1985 a 1989 dva řezy, které studovaly její vnitřní strukturu a také dataci. Důležitým poznatkem bylo prokázání dvou stavebně odlišných fází hradby. Starší opevnění bylo tvořeno dřevo-hlinitou hradbou s čelní kamennou plentou z mohutných kamenů. Z dubové kulatiny byly získány vzorky pro radiokarbonové datování, podle nějž byla tato hradba zbudována někdy v průběhu 10. století před Kristem. Toto opevnění zaniklo požárem, přičemž došlo k prohoření zpevňujících dřevěných roštů, k výraznému propálení a rozvalení vnitřního hlinitého tělesa hradby a také destrukci zmíněné kamenné plenty. Na těchto reliktech starého opevnění byla zbudována nová hradba z kamene a hlíny o šířce zhruba 2,5 metrů, jejíž přední i zadní stěnu tvořila lícovaná kamenná zeď. S touto mladší fází souvisí i výstavba druhé hradební linie, dochované částečně pod hlavním valem. U ní se ani sondáží nepodařilo zjistit původní konstrukci, uvažuje se však o zapuštění palisády, která mohla být přítomná i níže po svahu ve výzkumem odkrytém souběžném žlabu.

Výběr nálezů z lokality (podle Chvojka 2009).
Výběr nálezů z lokality.

Literatura

Smejtek, L. 2003: Voltýřov. In: Encyklopedie českých hradišť. Praha, 343-346.