- Poloha:
- 49.1683206N, 14.0918503E
- Datace:
- Br A2/B1 (1800 – 1650 před Kristem)
- Plocha:
- 1,1 ha
- Jistota určení hradiště:
-
Hradiště Hrad u Skočic se nachází nedaleko města Vodňan, na předvrcholu stejnojmenného dominantního kopce. Jeho vrchol má převýšení více než dvě stě metrů nad nedalekou řekou Blanicí, takřka obtékající jihozápadní úpatí mohutného kopce. Vybrána byla příhodná prostorná poloha v místě, kde se rozděluje hřbet vedoucí od vrcholu kopce na východě, který dále pokračuje k západu a k jihu. Hradiště je tvořeno skalnatou vyvýšeninou, označovanou za akropoli, a předhradím, nyní vymezeným obloukovitým valem, tvořeným kamennou destrukcí. Val je přerušen na dvou místech. Porušení v severní části se považuje za mladší, zatímco přetnutí v jižní části bylo dříve označeno jako ulicovitá brána.
Lokalitu zanesl do odborné literatury na konci 19. století Jan Nepomuk Woldřich, místním však byla nepochybně vždy známa a svébytně vysvětlována, o čemž svědčí i tradované místní označení „Markomanské kolo“. Na hradišti bylo provedeno hned několik drobnějších archeologických akcí, většinou prostých povrchových sběrů. Nejrozsáhlejší výzkum zde pak v letech 1963-1974 prováděl Josef Poláček. Z poměrně početných nálezů především zlomkovité keramiky bylo zjištěno, že poloha byla opakovaně využívána v paleolitu až mezolitu, snad ve středním eneolitu, mladší či pozdní době bronzové, v době halštatské, laténské, ale i v raném středověku. Nicméně zdaleka nejvíce nálezů pochází ze starší doby bronzové, kdy zde byla intenzita osídlení největší. Stáří opevnění nebylo dlouho známé, protože jeho budování bylo typické pro vícero zastoupených období. Právě na zjištění stáří fortifikace a studium její vnitřní konstrukce byl zaměřen výzkum autora výstavy v letech 2018-2019.
Výzkumem bylo doloženo, že val je pozůstatkem kamenné hradby s dřevěnými prvky. Ta byla zbudována na zarovnané kulturní vrstvě nasycené nálezy ze starší doby bronzové, jejichž dataci potvrzuje i několik radiokarbonových dat. Ve svých základech byla hradba široká zhruba 6,5 metru. Její těžiště bylo umístěno v přední části hradby, takže při jejím zborcení se část tělesa sesula po svahu dolů. Z naměřené kubatury kamenné destrukce předpokládáme, že hradba byla při čelní straně vysoká minimálně 4,5 metru. Opevnění zaniklo požárem, což nám dokládají natavené kameny nalézané uvnitř valu. Nebyly pozorovány žádné stopy obnovení hradby v pozdějším období. Výzkum také prokázal, že domnělá ulicovitá brána, v níž byla položena archeologická sonda, je ve skutečnosti druhotným proražením valu patrně z pozdního středověku až raného novověku. Původní místo vstupu do hradiště není známo.
Díky archeologickým výzkumům máme také doklady některých aktivit, které se ve starší době bronzové na hradišti odehrávaly. Pozoruhodné jsou doklady metalurgie bronzu z prostoru akropole v podobě nálezu odlévací kamenné formy na výrobu dýk a slitků bronzoviny a mědi. Prostorové vydělení této činnosti na nejchráněnější a zároveň nejméně praktické místo pro tuto činnost, mělo patrně společenský význam vysokého statusu tehdejších metalurgů a samotného řemesla. Početným souborem hliněných závaží ke tkalcovskému stavu je doložena výroba textilu. Velký počet všudypřítomné zlomkovité keramiky, a při bližším průzkumu také přepálených zlomků kostí a kulturních plodin, představuje kuchyňský odpad, svědčící o intenzivním stálém osídlení této polohy. Nakonec drobný úlomek jantaru, objevený během nejnovějšího výzkumu, značí napojení skočického hradiště do tehdejší kontinentální obchodní sítě dálkových cest.
Hradiště Hrad je v jihočeském rámci jedinečné svou krajinou konfigurací, značným převýšením a v důsledku toho obtížným přístupem. Společně s původní zdaleka viditelnou monumentální hradbou vytvářela tato lokalita výrazný prvek tehdejší kulturní krajiny, který bezpochyby podporoval identitu místních komunit. Pokud uvažujeme o komplexnějším účelu hradišť, pak u skočického Hradu je zvýšený rituální aspekt ze všech zde prezentovaných hradišť nejpravděpodobnější.
Literatura
